je onemocnění charakterizované tvorbou svědivých, rychle vznikajících a prchavých pupenů nebo angioedémem (otokem podkoží) nebo obojím současně. Kopřivkový pupen je podmíněn otokem horní části škáry, mívá různou velikost, většinou bledou barvu se zarudnutím v okolí, a je doprovázen pocitem svědění nebo pálení. Má prchavý charakter a spontánně mizí nejpozději do 24 hodin. Angioedém je ložiskový otok dolní části škáry a podkoží. Postižená oblast bývá barvy kůže a obvykle nesvědí. Někdy je přítomno pálení či bolestivost. Často se vyskytuje pod sliznicemi. Ustupuje pomaleji než kopřivkové pupeny, většinou mizí do 72 hodin.

Spontánní (dříve idiopatická) kopřivka je nejčastější variantou kopřivky. Postihne alespoň jednou za život až 25 % jedinců. Vzniká náhle, bez zjevné příčiny. Ve většině případů příznaky odezní do šesti týdnů (akutní kopřivka), ale u některých pacientů onemocnění trvá měsíce i roky (chronická kopřivka). U akutní spontánní kopřivky je příčina ve většině případů neznámá. Nejčastější vyvolavatele představují složky potravy, léky (nesteroidní antiflogistika) či infekce. Pokud to nevyžadují okolnosti, rutinní testování se nedoporučuje.

Chronická spontánní urtikárie je podmíněna autoimunitními mechanismy, jako je tvorba autoprotilátkek proti imunoglobulinu nebo jeho receptoru (IgE nebo receptoru IgE), dále chronickými infekcemi či intolerancí různých složek potravy nebo vzniká bez zjevné příčiny. Průběh chronické spontánní kopřivky je nepředvídatelný a chronický, a protože je urtikárie doprovázena navíc svěděním, zhoršuje významně kvalitu života.

Závažnost kopřivky se hodnotí pomocí skóre UAS (Urticaria Activity Score), kdy sám pacient denně hodnotí počet kopřivkových pupenů a míru svědění. Hodnota týdenního skóre UAS7 může být 0-42.

Léčba chronické spontánní kopřivky zahrnuje antihistaminika (H1-antihistamminika II. generace). Pokud terapie není účinná, zvýší se dávka antihistaminik na čtyřnásobek (podání je možné v jakékoliv dermatologické ambulanci), a pokud ani po dalších 2 týdnech nedojde ke zhojení kopřivkových pupenů, přistupuje se k přidání léčby biologické nebo k přidání cyklosporinu jako poslední možnosti (v centru biologické léčby).